Už popáté se konalo školení Chci lektorovat – základy neformálního vzdělávání

By | 7.11.2023

Desítka účastnic a účastníků se sešla v říjnovou neděli v Neobyčejné klubovně ve Vršovicích na již tradiční celodenní školení Chci lektorovat pořádané neziskovou platformou Dobrovolnická akademie INEX. To se konalo již popáté a tentokrát bylo vedené mentorkou začínajících školitelů Irenou Pajerovou a koučkou Alenou Ptáčkovou. Školení určené především pro začínající lektorky a lektory neformálního vzdělávání je pokaždé trochu jiné, ale základní témata a neformální atmosféra zůstávají.

Dopolední část programu patřila především teorii. Po nezbytném seznámení a stanovení dnešních pravidel jsme se věnovali otázkám formálního a neformálního vzdělávání, kompetencím a krokům k přípravě workshopu. Na oběd jsme přešli jen přes ulici do restaurace, na kterou jsme koukali z okna, a usadili nás do salonku s jedním velkým stolem, který jakoby čekal přímo na nás. Díky tomu se během čekání na jídlo rozběhla živá diskuze všech zúčastněných.

Po přestávce přišel na řadu blok Aleny Ptáčkové o komunikaci a skupinové dynamice. Po něm následoval zlatý hřeb dne, kdy si všichni připravili některou z aktivit a někteří si mohli vyzkoušet ji zorganizovat pro ostatní. Pavučina z provázku naznačila, jak je důležité být propojeni mezi sebou, živý závin nás více sblížil fyzicky, největší zábava byla při hře s tajnými úkoly, které si protiřečí a jeden člověk má vracet zpátky to, co udělal druhý, jako třeba otvírat a zavírat okna, zouvat a obouvat lidem boty… Každou aktivitu jsme pak společně zhodnotili z pohledu lektorských kompetencí, jestli byla srozumitelně vysvětlena, jestli účastníci správně pochopili její smysl, dali jsme lektorům i zpětnou vazbu na jejich vedení aktivity…

Celý den se povedl, sešla se rozmanitá skupina s různými lektorskými i životními zkušenostmi, která si ale navzájem dobře rozuměla a všichni si užili zábavu i poučení. Pár z nás se ještě po skončení odebralo do nedaleké kavárny, kde jsme nabitý den společně oslavili.

Autor textu: Martin Votava