Škola je prostředí různorodých vztahů, kde se každý den odehrává mnoho interakcí. V každém vztahu se objevují komunikační situace, které vyžadují citlivý přístup a schopnost najít společnou řeč. Nejsou to jen konverzace mezi učiteli a dětmi. Do kontaktu spolu ve škole přichází také učitelé mezi sebou, děti mezi sebou, je tam také personál v kuchyni nebo třeba pan školník, asistenti a asistentky, důležitou součástí systému jsou taky rodiče. Na každém člověku záleží, jak se spolu dohromady budou cítit. A víme, že vztahy výrazně ovlivňují, jak se děti nakonec učí. Právě tohle je podle nás důležité místo a proto přinášíme do škol nenásilnou komunikaci jako nástroj, jak na tom pracovat. Pojďme se podívat víc na konkrétní situace a na to, jaké dovednosti by se v nich mohly hodit.
Příkladem situace, kterou potkávají učitelé ve třídě s dětmi, jsou neshody při spolupráci na nějakém projektu. Napětí mezi dvěma žáky může vzniknout třeba když mají odlišné představy o tom, jak postupovat. Děti se pak na učitele nebo učitelku obrací jako na soudce, třeba jsou v tu chvíli už v hádce. Jak to ale rozsoudit? Ideálně tak, aby na konci obě děti mohly pokračovat ve spolupráci.
To, jak učitelé vyhodnocují chování žáků může být další ukázkou sporu. Představme si situaci, kdy se paní učitelka snaží, aby v kruhu dětí postupně všichni promluvili. Je to její záměr, jedna žačka si ale bere již po několikáté slovo a nerozumí, proč by neměla, když zná odpověď na položenou otázku. Když ji paní učitelka před ostatními upomíná, žačka přestane poslouchat a začne kolem sebe házet věci.
Komunikace učitelů s rodiči ohledně chování a výsledcích učení děti přináší také nelehké situace. Například v momentě, kdy je pro rodiče těžké představit si fungování ve třídě, a proč chování jejich syna narušuje učení ostatních a pan učitel by chtěl hledat společné řešení. Rodiče mohou namítnout, že je to přece jeho práce si v takové situaci poradit.
V takových chvílích se mohou hodit dovednosti umožňující zachovat si respekt, empatii a podpořit otevřený dialog. Právě to zdůrazňuje nenásilná komunikace, jako přístup směřující k vytváření porozumění a hledání takových řešení, která fungují pro všechny. Umění nenásilné komunikace rozvíjí:
- schopnost být v kontaktu sám nebo sama se sebou, se svými pocity a potřebami,
- schopnost upřímného sebevyjádření, tedy vyjádření toho, co se ve mně odehrává, druhým tak, aby to byli schopni slyšet a pochopit,
- a schopnost empatie, tedy vytvoření prostoru pro prožívání druhých tak, aby se oni mohli cítit slyšení, pochopení a braní vážně.
Prakticky se můžeme učit opravdu naslouchat bez předsudků, pojmenovávat své pocity, a jaké potřeby se za nimi skrývají. Učitelům pomáháme osvojit si nejdřív třeba jen menší kousky. Takovým užitečným kouskem je třeba schopnost parafráze, tedy umět svými slovy zopakovat, co někdo jiný říkal. Umět to opravdu bez toho, aby součástí bylo naše hodnocení, náš úhel pohledu nebo názor. A toto můžeme učit i děti. V naší praxi potkáváme školy, které díky malým dlouhodobě podporovaným komunikačním vzorcům vnímají rozdíly v kvalitě klimatu ve třídě i ve výsledcích učení dětí.
Když se vrátíme k příkladům situací, které se odehrávají ve škole, nenásilná komunikace nás může vybavit novými nástroji. Nástroji, které nemáme jen pro to, dosáhnout svého. Ale také pro to, jak dosáhnout, aby nám dlouhodobě bylo lépe spolu a děti měly dobré prostředí pro učení.
Takový vybavený učitel dovede naslouchat oběma stranám konfliktu. Pomůže dětem pojmenovat, proč jim přijde jako dobrý nápad zvolit při spolupráci na projektu zrovna tento postup. Zvědomí, že cílem je taky samotná spolupráce a společně s dětmi budou hledat kreativní cesty spolupráce, které budou vyhovovat oběma.
Paní učitelka ve vedlejší třídě s dětmi pravidelně nastavuje společná pravidla, na která může kdykoli odkázat. Děti se učí dát prostor ostatním, když mluví. Pokud se jejich pozornost nedaří udržet, snaží se paní učitelka reflektovat, proč se to děje. Žačce, která pozornost neudržela, se snaží věnovat ve volné chvíli, aby znala její stranu příběhu.
Když na třídních schůzkách přichází naštvaní rodiče a konfrontují učitele, že není schopný poradit si s jejich synem, který patří mezi aktivnější, učitel může naslouchat, uznat jejich naštvání, bezmoc nebo rozpaky. Dovede s nimi sdílet svá pozorování a záměry, čeho by chtěl dosáhnout pro jejich syna i celou třídu. Přizve tak rodiče k hledání strategií, aby odpovědnost sdíleli.
Na každý scénář existuje několik řešení a ta jsou jistě mnohem komplexnější než tento článek dovede popsat. Nenásilná komunikace vedoucí k porozumění ve vztazích je zároveň klíčová nejen v náročných situacích, ale také právě pro to, abychom jim uměli předcházet. Schopnost naslouchat, vyjadřovat se s respektem a hledat společná řešení vytváří základ pro vztahy mezi všemi články systému školy.
A protože nám v na školách a dobrému prostředí v nich hodně záleží, právě na rozvoj a posílení těchto dovedností se soustředíme také na našich workshopech, které pro učitele a učitelky pořádáme. Pokud by se vám něco takového také zamlouvalo, můžete přijít na některý z našich veřejných workshopů, nebo se s námi přímo domluvit a my rádi dorazíme k vám.
Pokud by byl pro vás workshop na začátek příliš, rádi zkonzultujeme konkrétní téma školy, můžete sáhnout po knize Nenásilná komunikace ve škole, či si pustit pro vás relevantní díl Nenásilného podcastu. Doufáme, že ať už sáhnete po jakémkoli zdroji, bude to přínosné nejen pro vás osobně, ale i pro dobré vztahy ve škole.
Zdroj: Hana Švábíková, Petr Sucháček