„Chtějí pomoc, nestíhají, říkají ano na všechny příležitosti, studují, zároveň pracují, často do toho všeho dobrovolničí, jsou přetížení a hlavně – jsou vzorem pro ostatní. Přesně takoví jsou vysokoškoláci, kteří se potýkají s vyhořením nebo na něj mají náběh. Podle všeho jich je v některých oborech dokonce 40 % (podle Nevypusť duši). A to je třeba řešit, o což se ve svém projektu taky snažím,“ říká Kuba.
Ale postupně – jmenuju se Kuba Vašák a jsem studentem sociologie na Filozofické fakultě UK. A je to asi rok zpátky, co jsem vyhořel. Byla za tím kombinace různorodých věcí – každopádně výsledek byl takový, že jsem prakticky nebyl schopen nic dělat, byl jsem vyčerpaný, nezvládal jsem ani malé stresory a neměl jsem příliš radost z toho, co dělám, ať šlo o cokoliv. Postupně se objevily potíže se spánkovým režimem a stravováním. Nicméně, myslím, že jsem na tom obecně nebyl tak špatně hlavně díky podpoře rodiny, přátel a přítelkyně, která mi ukázala, že radost můžeme nalézat na mnoha místech. I tak jsem si uvědomil, že bych chtěl zabránit tomu, aby si i další lidé kolem mne procházeli něčím podobným. (Svou práci na tématu popisuji v prezentaci tady.)
Mrzí mě to o to více, že jsou to obvykle lidé, kteří inspirují ostatní – tím, co a taktéž jak ve svém životě dělají. Nevědomky tak ale vytvářejí normu, že je v pořádku v zájmu nějakých vyšších cílů a principů upozaďovat sebe nebo úplně zapomínat na sebe. Jenomže ono to opravdu nejde.
Když jsem začal prostředí vysokoškoláků a vyhoření zkoumat více, zjistil jsem, že neexistuje žádná velká česká přehledová studie. Můžeme se jen inspirovat v zahraničí, kde se ukazuje, že od covidu se psychické zdraví zhoršilo – což je součástí dlouhodobého trendu (např. Liu et al., 2024). Jistým ukazatelem v Česku může být výzkum Národního ústavu duševního zdraví, který říká, že 40 % deváťáků vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti (Národní ústav duševního zdraví, 2023). Z rozhovoru s psychologickou poradnou a s organizací Nevypusť duši navíc vyplývá, že problém je skutečně široký. Vysokoškoláky většinou považujeme za “hotové”. Když jdete na vysokou školu, přece už nemáte problémy, jste dospělí. Právě Nevypusť duši ale uvádí, že vyhořením si projde až 40 % vysokoškoláků (Nevypusť duši) – což kopíruje širší společenský trend, kdy dle Psychiatrické kliniky pražské VFN vyhoří každý čtvrtý Čech (Kohoutová, 2023).
Psychologické poradny a pracoviště na vysokých školách jsou schopny pomoci jen části studentů a o většině, která se neodvážila služeb využít, nemají vždy přehled (Rafal etl al., 2018). Domnívám se, že i kvůli stále přetrvávajícímu stigmatu (Rafal etl al., 2018) je těžké pomoc u institucí vyhledávat. I proto jsem se po dalších konzultacích dostal ke konceptu svépomocných skupin, které jsou založené na vzájemném sdílení a pomoci a které jsou nenáročné na organizaci – stačí, aby byl jeden student/ka, který/á setkání svolá a uvede. Od studentů pro studenty. Ještě potřebuji ověřovat, jak fungují z dlouhodobého hlediska, ale z první skupinky mohu potvrdit, že účinek je opravdu pozitivní. Bez toho, aniž bych k tomu musel účastníky/nice vést, si opravdu dodali podporu a ujištění, že v tom, s čím se potýkají, nejsou sami.
Svépomocné skupinky jsou ale jen malou náplastí, která sice pomůže, ale při léčení zlomeniny je třeba jiného zásahu. Řeší totiž problémy, které již nastaly, ale ne to, jak jim předejít (tedy jak předejít vyhoření nebo přetížení). Národní ústav duševního zdraví momentálně provádí výzkum vysokoškoláků, ale kromě něj je třeba i systémového řešení a činnosti. Na pozadí krize psychického zdraví se totiž skrývá téměř strašidelné zaměření na výkon a úspěch, který je podporovaný dnešním konzumem a neúprosným molochem kapitalismu. Byť se snažíme tyto nástrahy překonat, některé z nich jsou tak internalizované, že ani při větší snaze jsme na ně sami krátcí. Jinak řečeno – je žádoucí pracovat společně a kousek po kousku přispívat k proměně, která nenastane za noc.
Pokud si lze z tohoto článku něco odnést, je to zaprvé možnost pořádat svépomocné skupiny. Nepotřebují odborníka, jsou pro studenty/ky pravděpodobně příznivější než aktivity profesionálních organizací a umožňují lidem navázat hlubší lidské propojení. Sdílet a necítit se sami v tom, co řešíme. Pokud byste třeba u vás na škole chtěli něco takového uspořádat, dejte vědět, rád pomůžu.
Zadruhé si pokusme odnést si snahu se propojovat a pracovat společně na tématech komplexního rázu, jakým nepochybně well being studentů na vysoké škole je. Pokud chceme docílit dlouhodobých změn, je třeba vyvíjet tlak na vícero místech současně a po delší dobu. I proto – pokud byste chtěli nasdílet vaše poznatky, nápady, zkušenosti či myšlenky, napište mi (FB; vasak.jakub.02@gmail.com) nebo se přidejte do skupiny sem.
Posledně – myslete na sebe a odpočívejte. Píši tady sice hlavně o studentech vysokých škol, ale přetížení a vyhoření je celospolečenský trend, který se týká každého z nás. Pokud čtete článek hodně pozdě večer, udělejte pro sebe třeba tu laskavost, že půjdete spát. Začít pomáhat sobě je totiž klíčové.
Autor: Jakub Vašák
Seznam zdrojů
Kohoutová, M. (2023, 3. července). Lidí trpících syndromem vyhoření přibývá. Někteří zaměstnavatelé se mu snaží předcházet. ČT24. https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/lidi-trpicich-syndromem-vyhoreni-pribva-
Liu, I., Morrison, P., & Zeng, D. (2023). Wellbeing Heterogeneity within and Among University Students. Applied Research in Quality of Life, 19(1). https://doi.org/10.1007/s11482-023-10238-0
Národní ústav duševního zdraví. (2023). Národní monitoring duševního zdraví dětí: 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti. Odborníci připravují preventivní opatření. Národní ústav duševního zdraví. https://shorturl.at/fkozS
Nevypusť duši. Preventivní programy. https://nevypustdusi.cz/
Rafal, G., Gatto, A., & DeBate, R. (2018). Mental health literacy, stigma, and help-seeking behaviors among male college students. Journal of American College Health, 66(4), 284–291. https://doi.org/10.1080/07448481.2018.1434780