Česká rada dětí a mládeže společně s Radou mládeže Slovenska relizují projekt zaměřený na posílení mediální gramotnosti mladých lidí a prevenci jejich radikalizace. Dnešní online prostředí je plné rychle šířených informací a často i dezinformací, které mohou ovlivňovat názory a chování mladé generace. Cílem projektu je proto zkoumat, co se na sociálních sítích děje, s jakým obsahem se mladí lidé na sítích setkávají a jak situaci ohledně radiklaizace na sítích sami vnímají.
V této části výzkumu představujeme analýzu z fokusních skupin. Jedná se o skupinové rozhovory v počtu 6–12 lidí, v rámci kterých se společně debatuje výzkumné téma. Analýza byla realizována na základě čtyř těchto fokusních skupin – s žáky gymnázia, střední odborné školy a s mladými pracovníky z organizací mládeže. Cílem bylo pochopit, jak mladí lidé používají sociální sítě, s jakým obsahem se na nich setkávají a jak reflektují riziko radikalizace. Co nám tedy výsledky o zkušenostech mladých lidí říkají?
Využívání sociálních sítí
Sociální sítě jsou pro mladé především prostorem komunikace s vrstevníky a sběru informací, některým slouží i pro vzdělávací účely. Důležitou roli hraje i zábava a scrollování. Nejčastěji využívají Instagram, YouTube, Facebook a TikTok, okrajově pak Discord, Reddit či Twitch.
Radikalizační obsah a rizikové platformy
Mladí lidé často uvádějí, že se s radikálním obsahem mohou setkat prakticky na jakékoli sociální síti. Zatímco někteří toto vnímají jako obecný problém digitálního prostředí, jiní poukazují na konkrétní platformy, se kterými mají osobní negativní zkušenosti. Za obzvláště rizikové považují uzavřené online skupiny a soukromé online komunity, které bývají nedostatečně moderované a umožňují snadnější šíření radikálních nebo extremistických názorů. Radikalizační či extrémní obsah se však ukazuje i na otevřenějších platformách jako je Facebook, TikTok.
Jako specificky problematická platforma je opakovaně zmiňován Discord. Tento komunikační nástroj (využívaný například hráčskými komunitami), umožňuje zakládání uzavřených skupin („roomek“), které jsou přístupné pouze na pozvání. Mladí uživatelé využívají Discord především ke sdílení tematického obsahu při hraní her, nicméně v některých skupinách dochází zároveň k šíření pornografického materiálu nebo extremistických názorů. Jedna respondentka srovnává své zkušenosti s herními skupinami na Facebooku a na Discordu – zatímco na Facebooku se s pornografickým obsahem nesetkala, na Discordu je podle ní běžnou součástí některých skupin. Podobně jako Discord je v menší míře zmiňován i Reddit, na kterém se dá podle jednoho respondenta najít vše, i dokumentace vraždy. Na rozdíl od Discordu je otevřenější lidem “z venčí”.
“Ty velký otevřený sítě jsou ta vstupní brána bych se nebál říct a ten Discord už je to privátní místo v baru, kdy prostě jdete dozadu do toho baru, když už je zavíračka, to zavřejnější místo, kam se jen tak někdo nedostane, jsou tam víc a víc ty radikální a už se víc a víc radikalizujou.”
Příspěvky, se kterými se setkávají, se často týkají válečného konfliktu na Ukrajině a v Palestině, LGBT+ problematice, rasismu, nacionalismu, náboženství, ekologii či feminismu a šovinismu. Mladí zmiňovali i konkrétní osobnosti, například Andrewa Tatea, které považují za výrazné zdroje radikálních postojů:
“Co bych spíš řekl jako příklad – až extrémní feminismus, kdy ženy říkají, nepotřebujeme muže, musíme je vyhladit a potom muži – nepotřebujeme ženy, musíme je vyhladit. Až takovýhle extrémy dokážou být na Redditu.“
Reakce mladých lidí
Většina mladých lidí na radikální či extremistický obsah na sociálních sítích reaguje spíše pasivně – typicky jej ignorují, dále „scrollují“, případně obsah sdílejí s přáteli. Někteří uživatelé přistupují k blokování autorů problematických příspěvků, ale samotné nahlašování hodnotí jako málo efektivní. Převládá mezi nimi skepse ohledně dopadu těchto hlášení – častá je mezi nimi zkušenost, kdy platforma vyhodnotí i zjevně závadný obsah (např. násilný nebo dezinformační) jako neporušující pravidla komunity. Tato nedůvěra vede k rezignaci na aktivní obranu vůči problematickému obsahu.
Někteří mladí lidé se setkávají s radikálními komentáři i od osob, které osobně znají. V těchto případech často dochází ke zlehčování – radikalizované projevy jsou vnímány jako „vtip“ nebo nadsázka. Odezva na podobné komentáře může být ironická (např. odpověď pomocí emoji klauna), ale někdy i smířlivá.
Kdo je ohrožen radikalizací
Respondenti se domnívají, že radikalizace je problémem napříč generacemi. Starší lidé jsou podle nich náchylnější k dezinformacím, protože méně ověřují informace a nerozumí algoritmům. Současně si však mladí uvědomují, že i jejich generace je ohrožená, nikdo není zcela rezistentní.
Podle mladých lidí jsou rizikovější jedinci se špatným rodinným zázemím, psychickými problémy, či horším finančním zázemím. Radikalizace se podle nich často pojí s frustrací, pocitem osamělosti a hledáním identity. Proces bývá pozvolný a často si jej dotyční neuvědomují – extremistický obsah může působit atraktivně, zejména pokud je podpořen komunitou, která nabízí pocit přijetí.
Radikalizace online i offline
Mladí lidé připisují v souvislosti s radikalizací velkou roli algoritmům, které na základě předchozí aktivity posilují zobrazování podobného obsahu. Platformy podle mladých zjednodušují složitá témata, podporují polarizaci a poskytují prostor pro radikalizaci v anonymnějším prostředí. Regulace a moderace obsahu je vnímána jako nedostatečná:
“Člověk neví, že to dělá špatně, ten se jen utvrzuje v tom názoru, že dělá dobrou věc ala Německo za druhý světový, oni by si nikdy neřekli, že jsou ti špatní, oni mají v hlavě nastaveno, že oni jsou ti dobrý, oni mají ten správnej názor.”
Radikalizační projevy se ale přelévají i do offline prostředí, například do škol. Mladí uvádějí zkušenosti s homofobními, sexistickými a rasistickými výroky spolužáků. Přestože spolu dokážou ve škole vycházet, konfliktní témata jsou zdrojem napětí. Radikalizace však podle některých probíhá všude, na stích je to jednodušší:
“Neliší se to od toho, když kdysi dávno někdo vyřvával na náměstí, teď má jiný prostředek”…“Jeho hlas je slyšet dál”.
Respondenti dále uvádějí, že ve svém okolí mají spolužáky, kteří se vyjadřují urážlivě nejen k LGBT+ komunitě, ale také v souvislosti s rasismuem, válkami a genderem. Důležitým faktorem podle nich bývá způsob, jakým je daný obsah prezentován – zda jde o otevřenou provokaci, ironii, nebo neškodný pokus o vtip. Setkávají se rovněž se sexistickými poznámkami a zmiňují i negativní zkušenosti queer spolužáků, kteří čelí posměškům a verbálním útokům.
Někteří respondenti reflektují, že radikalizace může mít i nenápadný průběh – určité myšlenky a postoje zpočátku působí atraktivně nebo srozumitelně, a pokud jedinec najde komunitu, která jeho názory podporuje, může být snadno ovlivněn. Jak poznamenal jeden z účastníků, člověk si často ani neuvědomí, že je vystaven manipulaci – stačí, že „mu to začne dávat smysl“ a v nově nalezené skupině najde pocit přijetí a identity.
“… když ten člověk to sleduje, pak jde třeba do hospody a tam se potom baví s někým, ještě se podpoří navzájem ty názory, tak si myslím, že se stávají ještě víc radiklání, tím že se jim propojí ten offline a online svět.”
Jak to řešit?
Mladí lidé vnímají radikalizaci na sociálních sítích jako složitý problém bez jednoduchých odpovědí. V návrzích řešení se objevuje především potřeba regulace online prostoru – od silnější kontroly státu přes transparentnější algoritmy až po omezení návykovosti sítí. Část respondentů ale upozorňuje na riziko cenzury a ohrožení svobody projevu. Zaznívá i požadavek na větší odpovědnost provozovatelů platforem a systematičtější postihy pro šiřitele dezinformací. Vedle institucionálních opatření je zdůrazňována role prevence, zejména vzdělávání v oblasti médií a kritického myšlení.
Na individuální úrovni mladí lidé uvažují o diskuzích s radikalizovaným člověkem, přesto uznávají, že tyto snahy mohou selhat, pokud druhý není ochoten komunikovat. Někdy proto volí odstup nebo doporučují odbornou pomoc. V rodině se jako komplikace jeví generační rozdíly a nerovné postavení v diskuzích.
Organizace mládeže podle některých vedoucích mohou nabízet bezpečné prostředí, kde se děti učí debatě, spolupráci a hodnotám přátelství. Vedoucí zdůrazňují apolitičnost a řešení problémového chování spíše individuálně, případně s podporou rodičů.
Další návrhy zahrnují politické simulace a posílení vzdělávání o radikalizaci přímo ve školách, například v hodinách informatiky. Celkově se mladí shodují, že změna musí přijít jak ze strany institucí, tak zespodu – od jednotlivců, škol a komunit.
“Jakmile sáhneme do cenzury, tak si zahráváme se svobodou slova.”
“Politici jsou jenom odrazem toho, jaká je společnost a jsou stále zástupci lidí, kteří je volí a pokud prostě budeme volit a podporovat politiky, kteří prostě budou sdílet dezinformace a budou v těch dezinformacích žít, tak ty dezinformace tady budou a oni v tom budou pokračovat, protože jim to přináší potřebné hlasy a potřebný prostor, jak se dostat k moci.”
Zdroj: ČRDM