Poslední týdny letních prázdnin nemusí být jen odpočítáváním dnů do začátku školy. Mohou být příležitostí lépe poznat vlastní dítě, objevit jeho silné stránky a vstoupit do nového školního roku s větší důvěrou než stresem. Učitelka a kariérová poradkyně Aneta Sűčová nabízí jednoduché tipy, které může využít každý rodič i pedagog.
💛 Z pohledu Edufóra
V Edufóru věříme, že vzdělávání není jen o znalostech, ale také o vztazích, sebepoznání a rozvoji silných stránek. Prázdniny často ukážou stránky dětí, které během školního roku zůstávají skryté. Proto přinášíme článek Anety Sűčové jako inspiraci pro rodiče i pedagogy, kteří chtějí děti opravdu poznat – nejen hodnotit jejich výkon.
Poslední týdny prázdnin: co s nimi, aby první školní den nezačínal tam, kde skončil ten poslední
Prázdniny se vždycky zdají delší, než ve skutečnosti jsou. Kalendář ještě slibuje volno, ale konec je blíž, než si dovolíme přiznat. Znám ten pocit jako učitelka i jako máma tří kluků: čas se dá snadno utopit v dojmu, že ho je ještě dost, a najednou zbývá pár dní a nikdo neví, kam se léto podělo.
Co jsme si letos o dětech všimli?
Než se zeptáme, kolik dní ještě zbývá, zkusme jinou otázku.
Co jsme si tohle léto o svém dítěti všimli, co jsme celý školní rok neviděli?
Minulý týden jsem vedla program na letním táboře pro teenagery. Tábor je pro mě přesně tohle: místo, kde se dá bez tlaku na výkon připravovat na to, co přijde, objevovat, co v sobě děti mají, a rozvíjet to dál, dřív než se vrátí do lavic.
A přesně tam se ukázalo, co si děti vyžádaly samy – chtěly mluvit o tom, jak funguje jejich mozek. Proč jsou někdy tak popudlivé, že samy sobě nerozumí. Proč je najednou nezajímá nic z toho, co je bavilo ještě loni. A hlavně: proč se tohle neučí ve škole, když si tím prochází úplně každý.
Mozek jako dům o dvou patrech
Vysvětlila jsem jim model amerického psychiatra Daniela Siegela.
Mozek si můžeme představit jako dům o dvou patrech. V přízemí sídlí emoce, instinkty a poplašný systém. Tahle část reaguje rychle a často dříve, než stihneme cokoli promyslet.
V horním patře sídlí rozum, plánování, schopnost zvažovat důsledky a zklidnit se. Jenže právě tato část mozku dozrává nejdéle – u některých lidí až kolem pětadvacátého roku života.
V období dospívání navíc prochází mozek rozsáhlou přestavbou. Obrazně řečeno: horní patro je stále staveniště, zatímco přízemí funguje naplno.
Jednoduchý model, který pomáhá
Ukázali jsme si také známý Siegelův model dlaně.
Palec schovaný v dlani představuje emoce a poplašný systém. Ohnuté prsty symbolizují rozum, který emoce v klidném stavu drží pod kontrolou.
Když člověk vybuchne, prsty se „otevřou“ a emoce zůstanou bez regulace.
Právě proto může být jednoduché gesto rukou skvělým nástrojem komunikace. Pěst může znamenat: Potřebuji chvíli klidu. Otevřená dlaň naopak: Teď už si můžeme promluvit.
Děti nepotřebují další kázání
Když teenager slyší podobné vysvětlení, nevnímá ho jako omluvu svého chování. Vnímá ho jako odpověď na otázku, kterou si dlouho kladl.
Přestává se za své emoce stydět a začíná rozumět tomu, co se v něm děje.
Prázdniny ukazují to, co škola často nevidí
Tohle je přesně ten druh věcí, na které během školního roku často nezbývá čas.
Prázdniny nabízejí prostor bez známek, zvonění a neustálého srovnávání. Právě tehdy mohou děti ukázat své přirozené silné stránky.
Desetiletá holčička, která se ve škole bojí přihlásit, dokáže doma zorganizovat sourozence do skvěle fungujícího týmu.
Třináctiletý kluk, který zápasí s češtinou, vydrží celé odpoledne stavět z lega most a hledat nové způsoby, jak ho zpevnit.
To nejsou náhody. To jsou talenty.
Tři otázky před začátkem školy
Zkuste si během posledních prázdninových dnů všimnout tří věcí:
- Kdy dítěti zářily oči?
- Co dokázalo samo dokončit?
- V čem bylo přirozeně dobré?
Tyto momenty si napište. A pak je dítěti řekněte. Ne obecně: „Jsi šikovný.“
Ale konkrétně: „Všiml jsem si, že ses tři hodiny soustředil na stavbu mostu a hledal vlastní řešení.“
Taková zpětná vazba pomáhá budovat sebedůvěru mnohem víc než pochvala bez obsahu.
Nový školní rok začíná doma
Nový školní rok nezačíná prvním zazvoněním. Začíná už v posledních dnech prázdnin.
Ve chvíli, kdy dítě zjistí, jestli ho doma opravdu vidíme – nebo jen hodnotíme.
Zdroj: Aneta Sűčová
O autorce
Aneta Sűčová je učitelka, kariérová poradkyně a certifikovaná Gallup koučka. Pomáhá dětem a dospívajícím objevovat jejich přirozené talenty, rozvíjet silné stránky a budovat zdravé sebevědomí dříve, než ho oslabí neustálé srovnávání s ostatními. Je zakladatelkou projektu Talentov.cz.