Únava po dovolené, ztráta radosti z práce, podrážděnost nebo pocit, že „ještě chvíli vydržím“. Vyhoření nevzniká ze dne na den a první signály často přehlížíme. Terapeut Karel Hašler vysvětluje, jak poznat jednotlivé fáze vyhoření a proč je prevence mnohem účinnější než řešení úplného kolapsu.
💛 Z pohledu Edufóra
Wellbeing není jen módní pojem. Ve vzdělávání je jednou z podmínek dlouhodobě udržitelné práce učitelů, ředitelů i všech, kteří podporují druhé. Proto na Edufóru otevíráme i témata péče o duševní zdraví, psychickou odolnost a prevenci vyhoření – kompetence, které potřebujeme rozvíjet nejen u dětí, ale také u sebe.
Vyhoření není únava
Vyhoření (burnout) nevzniká během několika dnů. Je výsledkem měsíců nebo let, kdy člověk dlouhodobě funguje pod tlakem, potlačuje vlastní potřeby, přebírá odpovědnost za druhé a ignoruje signály svého těla.
Může vzniknout i tehdy, když děláme práci, která nás baví a naplňuje. Právě proto bývá tak nebezpečné – přichází nenápadně a často si ho uvědomíme až ve chvíli, kdy nám tělo řekne dost.
Tělo nás varuje dřív, než si myslíme
Organismus nás na přetížení upozorňuje dlouho předtím, než dojde ke kolapsu.
Často ale první signály vysvětlujeme jako běžnou únavu nebo náročné období.
Autor používá jednoduché přirovnání k autu. Kontrolka rezervy nesvítí proto, aby nás obtěžovala, ale aby nám dala čas natankovat. Když ji dlouhodobě ignorujeme, auto jednoho dne zastaví.
Stejně funguje i naše psychika.
První fáze: Ještě je čas něco změnit
V této fázi člověk většinou stále zvládá práci i běžný život. Navenek působí, že je vše v pořádku.
Objevují se ale první varovné signály:
- únava, která nemizí ani po víkendu,
- horší soustředění a paměť,
- ztráta radosti z práce,
- podrážděnost,
- častější konflikty,
- pocit neustálého tlaku,
- problémy se spánkem,
- bolesti hlavy, zad nebo zažívací obtíže,
- pokles motivace,
- omezení koníčků a času s blízkými,
- přesvědčení, že „to ještě vydržím“.
Právě v této fázi bývá prevence nejúčinnější.
Druhá fáze: Když tělo řekne dost
Pokud varovné signály dlouhodobě přehlížíme, organismus začne šetřit energii.
Typické projevy skutečného vyhoření jsou například:
- úplné psychické i fyzické vyčerpání,
- neschopnost začít nový den,
- ztráta smyslu práce,
- výrazný pokles výkonu,
- emoční otupělost,
- časté nemoci,
- úzkosti,
- depresivní ladění,
- panické ataky,
- dlouhodobé poruchy spánku,
- psychosomatické obtíže.
V této fázi už samotná dovolená většinou nestačí. Vyhoření vyžaduje odbornou pomoc.
Kdo je nejvíce ohrožen?
Vyhoření nejčastěji postihuje lidi, kteří jsou zodpovědní, výkonní a dlouhodobě pomáhají druhým.
Patří mezi ně například:
- učitelé,
- ředitelé škol,
- zdravotníci,
- sociální pracovníci,
- terapeuti,
- podnikatelé,
- manažeři,
- pečující osoby.
Společným jmenovatelem bývá vysoká odpovědnost a malé množství času věnovaného sobě.
Tělo nikdy nelže
Psychika a tělo tvoří jeden celek.
Bolesti zad, migrény, zažívací obtíže, bušení srdce nebo chronická únava mohou být signálem dlouhodobého přetížení.
Léčit pouze jednotlivé příznaky často nestačí. Skutečná změna přichází tehdy, když se podaří odhalit příčinu.
Dobrá zpráva
Vyhoření není známkou slabosti.
Je přirozenou reakcí organismu na dlouhodobou zátěž.
Čím dříve člověk rozpozná první signály a vyhledá pomoc, tím větší má šanci vrátit se zpět do rovnováhy.
Zdroj: Karel Hašler
O autorovi
Karel Hašler je terapeut, kouč a konzultant s více než třicetiletou praxí. Ve své práci se zaměřuje na souvislosti mezi dlouhodobým stresem, psychosomatickými obtížemi a životními vzorci, které mohou vést k vyhoření. Pomáhá klientům hledat příčiny přetížení a obnovovat psychickou odolnost i rovnováhu v osobním a pracovním životě.
🔗 LinkedIn: https://www.linkedin.com/in/karel-hasler-08820557
Motto: „Využijte své podvědomí ve svůj prospěch.“
