Nejste si jistí, jak žáky provést oběhovou, imunitní nebo nervovou soustavou tak, aby si z výuky odnesli víc než jen pojmy na jednu písemku? Inspirujte se modelem E-U-R, badatelskými aktivitami a formativním hodnocením, které podporují aktivní učení a porozumění.
💛 Z pohledu Edufóra
Na Edufóru rádi sdílíme příklady výuky, které vedou k většímu zapojení žáků a rozvoji kompetencí pro budoucnost. Badatelsky orientovaná výuka, práce s reflexí nebo formativní hodnocení pomáhají dětem nejen zapamatovat si učivo, ale především mu porozumět. Přinášíme inspiraci Terezy Kubíčkové, která propojuje přírodopis s příběhem, objevováním a aktivním učením.
Jak učit lidské tělo, aby žákům dávalo smysl
Jmenuji se Tereza Kubíčková, vystudovala jsem molekulární biologii a genetiku a devět let jsem pracovala jako embryoložka.
Nápad, že by se přírodopis dal učit jako dobrodružství, mě napadl ve chvíli, kdy jsem se vlastním dětem snažila jednoduše vysvětlit, co se děje v jejich těle. Sepsala jsem proto a ručně ilustrovala příběh, do kterého se dá vstoupit a aktivně se na něm podílet.
Vznikla Krvinka – gamebook o lidském těle – a postupně také metodika pro školy, která slouží jako zásobník nápadů pro učitele.
Badatelský přístup místo výkladu
Co takhle využít ve výuce model E-U-R (Evokace – Uvědomění – Reflexe)?
V rámci evokace představte žákům krátkou aktivitu bez odborného textu, která je namotivuje a zároveň odhalí jejich dosavadní představy – často i ty mylné.
U nervové soustavy například stačí nechat žáky ve dvojicích beze slov předat jednoduchý pokyn. Poté se společně zamyslete, co bylo obtížné a kde vznikalo nedorozumění. Přirozeně tak otevřete téma přenosu informací v těle.
V části uvědomění žáci aktivně pracují s obsahem, zkoumají, přiřazují nebo řeší modelové situace. Například při situaci „Dotkneš se horké plotýnky.“ mohou ve skupinách skládat schéma cesty nervového vzruchu od podnětu přes nervovou soustavu až k reakci svalů.
Reflexi můžete uzavřít metodou 3–2–1:
- 3 nové poznatky,
- 2 věci, které žáky překvapily,
- 1 otázka, která jim zůstala.
Je to rychlá metoda, díky které snadno zjistíte, co si žáci skutečně odnesli.
Vyzkoušejte badatelská hnízdečka
Badatelská hnízdečka fungují skvěle. Ke každému tématu zkuste připravit jeden konkrétní praktický úkol s pomůckami, které má běžná škola k dispozici.
U nervové soustavy postačí provázky a několik kartiček. Skupina si z vlastních těl postaví model neuronu – jeden žák představuje tělo buňky, další dendrity, axon nebo synapse – a následně si mezi sebou předávají kartičku či míček jako model nervového vzruchu.
Nemusí jít o složité experimenty. Důležité je, aby si žáci sami hledali odpověď na badatelskou otázku, místo aby ji dostali předem.
Nezapomínejte na formativní hodnocení
Součástí výuky by mělo být také sebehodnocení, vrstevnická zpětná vazba a metakognitivní otázky.
U nervové soustavy se můžete žáků například zeptat: Která část ilustrace synapse ti nejvíce pomohla pochopit, jak se informace v těle šíří? A proč právě ona?
Cílem není žáka oznámkovat, ale pomoci mu pojmenovat, co mu při učení fungovalo a co potřebuje ještě dovysvětlit.
Chcete více inspirace?
Pokud vás tento přístup zaujal, podívejte se na metodiku Krvinky. Je vytvořena tak, aby navazovala na revidovaný RVP a nabídla učitelům konkrétní, snadno použitelné aktivity do výuky.
Více informací najdete na www.krvinka.cz.
Zdroj: Tereza Kubíčková
O autorce
Tereza Kubíčková vystudovala molekulární biologii a genetiku, devět let působila jako embryoložka a dnes se věnuje popularizaci přírodních věd. Je autorkou vzdělávacího gamebooku Krvinka a metodiky pro učitele, která propojuje přírodopis s badatelskou výukou, příběhem a aktivním učením.