Mapa na stole, kostky v ruce a skupina učitelů, kteří se snaží rozhodnout, jestli věřit postavě, kterou právě potkali. Všechno probíhá anglicky. Metoda profesního rozvoje vedená formou role-playing hry přesouvá jazyk z učebnice do příběhu a nabízí učitelům prostor používat angličtinu v situacích, které nelze dopředu naplánovat.
V určité fázi kariéry si mnoho učitelů angličtiny uvědomí zvláštní paradox. Jazyk, který učí, dobře znají – chápou jeho strukturu, znají slova, ovládají metodiku výuky. Přesto někdy zůstávají v bezpečném prostoru školní angličtiny: témata z učebnic, standardizované fráze, modelové dialogy…
Jenže to, jak mluví lidé v reálných situacích, je něco jiného. Je v tom více emocí a nečekaných situací a je potřeba umět reagovat a improvizovat.
Role-playing hra vytváří jiné situace. Účastníci reagují na události v příběhu, které nikdo dopředu přesně neplánuje. Vysvětlují motivaci postavy, vyjednávají s ostatními hráči nebo reagují na něčí nečekané rozhodnutí.
Na principu takové hry je postavena jedna trochu neobvyklá metoda zdokonalování angličtiny. Je vytvořena pro angličtináře a jejich profesní rozvoj. Celým procesem účastníky provází skutečný Dungeon Master, lektorka Alex. Účastníci vstoupí do společného příběhu a několik hodin řeší situace, které v něm vznikají.
Jazyk mimo učebnici
Jak takový „kurz“ účastníci prožívají? Jeden účastník řekl:
„Bylo zajímavé sledovat, jak rychle jsem přestal přemýšlet o tom, že je to jazykový kurz. Prostě jsme řešili situaci v příběhu. A až zpětně mi došlo, kolik různých věcí jsme během toho museli říct.“
Dungeon Master jako moderátor
Klíčovou roli v programu hraje Dungeon Master. Jeho úkolem není jen vyprávět příběh, ve skutečnosti řídí dynamiku celé hry. Může do hry přivést novou postavu, vytvořit konflikt nebo naopak dát prostor delšímu dialogu mezi hráči.
Z pedagogického hlediska je to praktické – vznikají zde totiž momenty, které se ve výuce plánují trochu obtížně: spontánní argumentace, improvizované vysvětlování nebo společné rozhodování.
Vyjadřování v angličtině tu vychází z potřeby komunikovat, ne z instrukce v pracovním listu (nic proti pracovním listům).
Jedna metoda, různé úrovně
Momentálně má Alex připraveno několik verzí programu, liší se podle jazykové úrovně účastníků. Kurz totiž mohou využít i studenti nebo žáci, přestože primární cílovou skupinou jsou pedagogové.
Na nižších úrovních se příběh drží jednodušších situací a Dungeon Master poskytuje více jazykové podpory. Na vyšších úrovních mohou hráči řešit komplexnější dilemata nebo situace, které vyžadují detailnější vysvětlování a někdy i vyjednávání.
Kristýna s tím souhlasí:
„Hraní DnD mi pomohlo být jistější v mluvení anglicky. Také jsem se naučila úplně nová slovíčka a dokážu rychleji reagovat a vysvětlit své myšlenky, nápady a emoce. Díky konverzaci přes DnD se mi povedlo složit zkoušku FCE na úrovni B2.“
Proč to může fungovat právě u učitelů
Pro studenty je podobný formát atraktivní hlavně díky příběhu. U učitelů může hrát roli ještě něco jiného: možnost vrátit se do pozice studenta.
Učitelé totiž často znají jazyk analyticky – vědí, proč je věta správně nebo špatně. Ale méně často mají příležitost jazyk používat v situacích, které nejsou předem strukturované.
RPG prostředí tak vytváří zvláštní paradox: učitel se na chvíli stává hráčem, který musí reagovat stejně spontánně jako jeho vlastní studenti.
Od workshopu k dlouhodobému programu
Podle Alex je možné metodu upravit a zvolit modul podle potřeb konkrétní školy:
- jednorázový workshop, který ukáže princip práce s angličtinou ve hře
- dlouhodobější setkávání, kde se jazyk rozvíjí postupně
- didaktickou inspiraci, kterou si učitelé mohou přenést do vlastní výuky
V posledním případě nejde o to převést celou RPG strukturu do školy, ale spíš o to, aby učitelé převzali některé principy: práce s příběhem, dlouhodobé role, situace bez jednoho správného řešení.
Inspirace pro výuku
Ne každý učitel chce nebo může přenést RPG přímo do své výuky. Podobné programy ale často fungují jako inspirace.
Ukazují například:
- jak může fungovat dlouhodobý příběh ve výuce,
- jak se dá pracovat s rolemi studentů,
- jak je možné vytvářet situace, které nemají jen jedno správné řešení,
- jak se může každý mluvčí v angličtině skutečně zabydlet, protože v ní už něco prožil.
Metody založené na příběhu nejsou v jazykové pedagogice nové, například TPRS nebo různé formy narativní výuky pracují s podobným principem. Role-playing hry ale přidávají ještě jeden prvek: společně vytvářený svět, který vzniká přímo z rozhodnutí hráčů. To s sebou nese nezanedbatelné emoce, jež výrazně pomáhají k přirozenému pokroku.
Jazyk se ve hře neprocvičuje. Používá se, protože bez něj by příběh neexistoval.
Možná právě proto si podobné experimenty začínají nacházet místo i v profesním rozvoji učitelů. Účastníci z řad pedagogů si z podobných workshopů často odnášejí zkušenost, že byli na pár hodin „úplně jinde“, v jiné roli. Přestali jazyk vysvětlovat a začali v něm žít: plánovat, diskutovat, argumentovat, přemýšlet.
Krátká ukázka toho, jak vypadá v praxi jazykový workshop s Alex:
https://www.youtube.com/watch?v=3PCzu_vmeBg
Na další autentická vyjádření účastníků se můžete podívat tady:
https://anglictina-s-alex.webnode.cz/sluzby
A nakonec ještě důležitý dodatek: Kurz angličtiny pro angličtináře realizujeme se vzdělávací společností Kustod; je možné ho zařadit do DVPP a zaplatit ho ze šablon (koordinátorka kurzu je připravená se šablonami pomoct).
Zdroj: Eva Musilová