Některé politické strany v poslední době vyrukovaly s předvolebními sliby, že inkluzi zruší. EDUin vysvětluje, jakých žáků se inkluze vlastně týká a jakým směrem je třeba společné vzdělávání žáků dál rozvíjet. Klíčová je metodická podpora učitelů nebo dostupnost vyšetření v poradenských zařízeních.
Názory některých politických stran na inkluzi jsou dost vyhraněné, jak shrnul volební speciál bEDUinu. EDUin v této souvislosti považuje za důležité upozornit na to, že společné vzdělávání se týká dětí a žáků s velmi různorodými vzdělávacími potřebami. Inkluze se netýká jen těch, kteří jsou ve výuce zjednodušeně řečeno pomalejší, ale také například žáků nadaných a mimořádně nadaných, žáků sodlišným mateřským jazykem, se sociálním, zdravotním a mentálním znevýhodněním, případně i žáků, u nichž se například vlivem těžké rodinné situace objevilo náročné chování apod.
Z tohoto pohledu je nesmyslné bavit se o rušení inkluze jako takové, protože všechny tyto děti na běžné základní školy patří a jsou schopny vzdělávat se podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Ke společnému vzdělávání těchto žáků nás zavazuje také česká legislativa (novely školského zákona v roce 2005 a v roce 2015, vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných), ale i mezinárodní závazky (rozsudek D. H.).
Za 20 let společného vzdělávání se situace na základních školách značně posunula. Dokládají to například data ČŠI. Ve školním roce 2023/2024 přibylo škol, které poskytují podporu na výborné úrovni (10 % škol) nebo na očekávané úrovni (73 % oproti 66 % v předešlém roce).
Nicméně stále přetrvávají některé problémy:
- V hodinách je nízká míra individualizace a diferenciace vzdělávání. Učitelé zohledňují podle ČŠI individuální potřeby žáků jen v necelých 32 % hodin.
- Nedaří se v dostatečné míře identifikovat nadané a mimořádně nadané žáky (školy evidují jen 0,3 % nadaných a méně než 0,1 % mimořádně nadaných žáků) a podporovat je ve výuce.
- Nedochází k pravidelnému a systematickému vyhodnocování toho, jak jsou u jednotlivých žáků naplňována podpůrná opatření.
- Učitelé se málo vzdělávají pro práci s žáky se specifickými vzdělávacími potřebami (SVP) a mají problémy použít nabyté znalosti v praxi.
- Vázne koordinace prací a spolupráce mezi asistenty a učiteli.
Pedagogové a další experti vidí řešení v mnohem intenzivnějším metodickém vedení učitelů a ve sdílení praktických příkladů. Zkrátit by se podle nich měla také lhůta pro vyšetření dětí v poradenských zařízeních a pracovníci těchto zařízení by měli častěji chodit přímo do škol a pomáhat se sledováním žáků. Samostatnou kapitolou je nedostatečná kapacita speciálních škol, které by měly být schopné pojmout ty děti, jejichž výjimečné diagnózy nejsou začlenitelné do běžné základní školy.
Lucie Slejšková, analytička EDUinu: V inkluzi jsme ušli už velký kus cesty a pro řadu dětí je přínosná. Na druhou stranu existují rezervy, zejména musíme dát učitelům větší podporu, aby inkluze nebyla občas jen formalitou. Inkluze vlastně znamená vícerychlostní škola a jiná už dneska ani nebude.
Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUinu: Inkluze se týká dnes tolika žáků od fyzických handicapů, přes cizince po mimořádně nadané nebo děti s narušenou psychikou, že kdyby ti, co slibují školy bez inkluze, je ze ZŠ vyjmuly, moc dětí tam nezůstane. Mimo jiné i proto je to nesmysl. Učitelé potřebují trénovat stále vyšší individualizaci, aby dokázali ušít školu co nejvíce na míru úplně každému žákovi – každý má právo na školu co nejvíce odpovídající jeho potřebám.
Kontakty pro média:
Lucie Slejšková, analytička EDUinu
lucie.slejskova@eduin.cz / 739 086 277
Pavel Trejbal, zástupce vedoucího komunikace EDUinu
pavel.trejbal@eduin.cz / 720 163 595
Zdroj a autor: EDUin